1.kapitola- Hrdina

11. ledna 2008 v 22:09 | envy&wrath |  memento mori
Uf, tak se nám podařilo odhalit taje blogu a vložit sem po usilovném namáhání první kapitolu :) Je to jakýs takýs no snad se bude líbit.
Pěkné počtení přejí Envy & Wrath

Všechno to začalo už hrozně dávno. Tehdy jsem musel mezi mudly, do jednoho sirotčince v Londýně, abych předal malému kouzelníkovi jeho přijímací dopis. Chtěl jsem se toho ujmout sám, možná protože mi ho bylo líto. Ten chlapec neznal své rodiče, nevěděl pořádně, ani kdo je on sám.
Nebyl ke mně zrovna nejmilejší. Musel jsem ho několikrát ujišťovat, že jsem se nezbláznil, a že jsem opravdu zástupcem ředitele školy v Bradavicích. Ale co jsem čekal? Probudil jsem ho uprostřed noci a začal mu vykládat cosi o mladých kouzelnících a o škole, kterou navštěvují. Později jsem ale zjistil, že už je prostě takový, a že lepší už asi nebude. Byl to však skvělý kouzelník.
Malý andílek s rozcuchanými černými vlasy (N/A: No andílek-černé rozcuchané vlasy, trochu se to tluče, ale tak co?!) si stoupl na špičky a nahlédl do okénka: "Hej! Kde je nástupiště 9 a ¾?!" Tlustá paní s brýlemi zvedla oči od nějakého záživného časopisu, který četla (N/A:možná Květy, co já vím): "Děláš si ze mě srandičky nebo co???" Chlapec se k ní otočil zády a zabrblal si pro sebe: baba,nejradši bych jí proměnil v ropuchu. Má štěstí, že to ještě neumím, ale až se vrátím, udělám to!!!
Chvíli se ještě potuloval po nádraží, když tu si najednou všiml asi tak stejně starého blonďáčka, no on se spíš nedal přehlédnout, než že by si ho jen tak všiml. Dělal kolem sebe takový rozruch, až se za ním ostatní lidé ohlíželi. Všechno bylo špatně, vozík vrzal a člověk, který mu ho vezl, šel moc pomalu. Jakýsi člověk, také blonďatý, nejspíš jeho otec, ho chytl za rameno a cosi mu řekl. Pak se okolo sebe rozhlédl, namířil si to přímo proti zdi mezi nástupišti 9 a 10 a zmizel, chlapec i muž s vozíkem za ním.
Černovlasý kluk se podíval na hodiny, které visely u stropu, a když zjistil, že moc času do odjezdu vlaku mu už nezbývá, popadl svůj vozík a tlačil ho směrem ke zdi. Pár metrů před ní se zastavil, zhluboka se nadechl, rozběhl se a v tu chvíli stál na nádraží, jež vypadalo úplně jinak než to, kde stál ještě před chvílí.
Rychle nastoupil do červeného parního vlaku a hledal si prázdné kupé. Nechtěl, aby ho někdo otravoval. Neměl rád společnost, nebyl na ni zvyklý. Několikrát prošel vlakem tam a zpátky, ale měl smůlu, všude bylo plno. Jen na konci uličky bylo skoro prázdné kupé, ježiši to je ten slizkej blonďák, co jsem ho viděl na nádraží. Odplivl si, zprudka otevřel dveře a posadil se co nejdál od toho slizáka. Neřekl ani slovo, nechtěl se s ním bavit. Druhý kluk si nejspíš myslel něco podobného, poposedl si víc do rohu a opřel se o okýnko. Navzájem se probodávali chladnými pohledy. Jinak bylo ticho, jen občas sem odvedle zaznělo hlasité chichotání.
Oba vypadali spokojeně, když vlak zastavil a oni mohli vystoupit. Blonďák ještě chvíli seděl, pak se zvedl a začal se prodírat uličkou plnou štěbetajících spolužáků, do kterých strkal a nadával jim. Když se konečně dostal ven, někam zmizel. Ten tmavovlasý seděl ještě dlouho, počkal, než z vlaku všichni vystoupí a pak prázdnou uličkou pomalu prošel ke dveřím a seskočil ven na dlaždice.
Po cestě mu vyhládlo a to se čím dál víc stupňovalo, když uviděl naprosto prázdné stoly. To jako co? Tady se jako nejí, či co si myslí? Mám hlad. Zamračeně se kolem sebe rozhlédl, okamžitě poznal svou vysněnou kolej, tu kam patří. Nebyl nervózní z rozřazování do kolejí. Ani po tom málu co mu Brumbál řekl o jeho rodičích, nepochyboval o tom, že se dostane do Zmijozelu.
Konečně zaznělo jeho jméno. Vydal se pomalým krokem ke stoličce, kde byl položený Moudrý klobouk. Posadil se a trpělivě čekal. Po chvíli se mu v hlavě ozval čísi hlas: Á tebe už jsem tu čekal. Hodíš se naprosto jasně do jediné koleje. Nezbývá mi tedy nic jiného než tě tam poslat i když toho budu později možná litovat. Ať je to tedy "Zmijozel!" Chlapec s téměř neviditelným úsměvem odešel ke stolu, kde seděli ostatní zmijozelští. Někdo mu podával ruku, jeho tvář mu byla povědomá. Zase ten blonďák, takže se taky dostal do Zmijozelu? "Já jsem Abraxas Malfoy," představil se, "viděli jsme se ve vlaku!". "Tom Raddle," řekl ten druhý, tmavovlasý kluk, jeho ruku však nechal bez povšimnutí.
V tu chvíli se zvedl ředitel Dippet a začal je poučovat, o tom co smí a co ne. Tom ho vůbec neposlouchal, bylo mu to jedno, stejně si vždycky dělal a bude dělat, co chce. Jediné co z toho slyšel, bylo: "A nyní vám přeji dobrou chuť" To Tom nemohl přeslechnout a okamžitě se vrhl na jídlo, které se před ním objevilo.
Naložil si na talíř pořádnou porci opečených brambor a několik kuřecích stehýnek. Pustil se do jídla, když v tu si všiml upřených pohledů, upínajících se na jeho osobu. Nemohl také přeslechnout pár poznámek typu: "To si tejden nejedl, či co?" nebo "Tam odkaď seš, se nedělaj pečený kuřata?"
"Co je?" okřikl okolní čumili.
Copak tady není nikdo normální? A proč musí být všichni tak strašně hluční? Podíval se na skupinku děvčat z Nebelvíru, lezly mu na nervy. Parta malejch holek který drbou o čem se dá a neuvěřitelně u toho ječí.
Už toho měl dost. Byl opravdu vytočenej, bouchl pěstmi do stolu a vodorovná hladina dýňové šťávy v jeho poháru se zčeřila. Najednou kolem něho foukl ledový vítr a zhasl všechny svíce. Sálu se zhostila a tma a ticho. Když si Tom uvědomil, že něco není v pořádku, dal spěšně ruce ze stolu a opřel se o židli. Na sfouknutých svících se zase začaly objevovat malé plamínky. V sále bylo opět světlo, ale pořád hrobové ticho.
Dippet se zvedl ze židle, rozhlédl se a ujistil ostatní, že je všechno zase dobré, při tom ale z mladého Raddlea nespustil oči. Studenti všech kolejí se opět pustili do jídla a hlasitě při tom debatovali, jen Tom mlčel.
Abraxas na něj hleděl obdivným pohledem. Byl však asi jediný, ostatní na něj koukali spíš jako na blázna, také se špetkou strachu.
Tom konečně uviděl, jak se k jejich stolu blíží kluk ve zmijozelské uniformě, byl to prefekt. Představil se jako Jacob Living, ale vypadal spíš jako chodící smrt. Byl bílej jako stěna a měl kruhy pod očima. Living je vyzval, aby šli za ním.
Po chvíli proplétání bradavickým hradem stáli před vchodem do sklepení.
"Čistý rod," řekl, když došli před obraz se stočeným hadem, obraz se odklopil a Tom viděl něco, co nikdy před tím. V krbu uprostřed luxusní kamenné místnosti tiše praskal oheň a jeho světlo ozařovalo pohovku, která stála jen kousek od něho. Všude visely šály ve zmijozelských barvách a portréty slavných kouzelníků, jež kdysi také chodili do Zmijozelu. Na největším z nich, který visel přímo nad krbem, byl vykreslený Salazar Zmijozel, zakladatel koleje. Tom na něj chvíli hleděl s otevřenou pusou. Já už mám snad halušky nebo na mě fakt mrkl. To… Dál už to ale nedomyslel, jelikož do něj někdo drbl.
"Jdeš nebo tady budeš stát celej den?"
Tomovi ztvrdly rysy (N/A:nebo něco jinýho? Hmm, na to je asi ještě mladej že? Tak až za chvilku. J ) a pomalu se na toho někoho otočil. Stál tam ten aristokratickej peroxid a tázavě se na něj díval.
Tom se k němu naklonil a výhružně na něj zasyčel:"Budu si stát, kde chcu jasný?!"(N/A: No, dost silně pochybuju o tom, že mluvil moravským slangem, ale tak nevadí J N/A: a komu to jako vadí? Já nemůžu za to, že ty tak nemluvíš, tak nepruď!!!)
Abraxas překvapeně zamrkal, takhle se k němu nikdo nechoval, vždyť on je Malfoy, co si ten Raddle o sobě myslí? Už se nadechoval k odpovědi, ale když uviděl Tomův obličej, radši zmlkl, pokrčil rameny a odešel.
Tom na to jen protočil oči a zmučeně si sedl do zeleného křesla a přemýšlel. Přemýšlel nad svým životem, nad dneškem, nad magií a vším okolo. Sám sebe obdivoval za to, že dokázal přežít tak dlouho mezi mudly.
Ani nevěděl, jak dlouho tam sedí, ale najednou se začali trousit studenti z vyšších ročníků. Tom se zabořil ještě víc do křesla, ale v tom se před ním objevila postava vysokého čtvrťáka: "Uhni prcku, tady sedí jen ti nejlepší!" posměšně se ušklíbl.
"Tak právě proto tady sedím ne. Takže když dovolíš."
Čtvrťákova tvář zrudla vztekem: "Vypadni, ty malej smrade, a neprovokuj!"
Tom dostal strašnej záchvat smíchu a v pauze na nadechnutí ze sebe dostal něco, co znělo jako: "No to si ze mě děláš srandu, vždyť jedinej kdo tu je cítit seš ty!"
Čtvrťák se na něj výhružně podíval, ale netroufl si cokoli říct, raději odešel. V celé místnosti se začal ozývat pochvalný výskot a tleskání.Tom byl zatím jediným, kdo se dokázal postavit (N/A:Nebo komu se dokázal postavit?) Hitemu (N/A: Néé Hitlerovi, ale skutečně Hitemu).
Hite byl něco jako vrba Mlátička zmijozelu a navíc s velmi vlivnými rodiči. Zmijozelští ho nemohli vystát, ale všichni se ho báli a tenhle prvák se mu vysmál do očí. Tom nedal najevo žádné emoce a dál zíral do ohně. Postupem času se začala společenská místnost vylidňovat, až mladý Raddle zůstal úplně sám.
***
Abraxas seděl na své posteli a (N/A: a…píííp) přemýšlel nad tím divným klukem. Nelíbil se mu, a taky se mu nelíbil tón, kterým s ním mluvil. Bylo na něm něco hodně zvláštního a Abraxas se rozhodl přijít na to, co. Zatřepal hlavou, aby z ní vypudil myšlenky na toho podivína.
První den a už si Abraxas kolem sebe omotal dva naprosto kolosální kretény, ale co gorily sou to dobrý. Tak má aspoň ochranku, i když ještě chvilku poslouchat ty kéry, tak se asi zvencne. Potřebuju si promluvit s někým normálním, pomyslel si a se špetkou naděje sešel do společenky.
Jediný koho uviděl, byl Raddle, což mu moc nálady nepřidalo. Já myslel někoho normálního, ne tohohle zhasínače svíček. Tak si aspoň sednu.
Malfoy se došoural do jednoho z křesel naproti krbu. Chvíli čučel do ohně, ale pak si pomyslel, že už nemůže být nic horšího než rozhovor s Crabbem a Goylem, a tak se rozhodl přerušit trapné ticho, které v místnosti panovalo.
Vstal a namířil si to přímo k Raddleovi. Když byl už jen pár stop od něho, otevřel pusu, ale když viděl zase ten výraz opovržení, rychle ji zavřel a nevydal ze sebe ani hlásek.
"Potřebuješ něco?!" řekl mu ne moc mile Tom a zašklebil se.
"Ehm, nooo, pokecat si," odvětil Malfoy.
"Tak to seš na špatný adrese, protože já se s někým jako si ty bavit nebudu."
"Víš vůbec kdo já sem?" nasral se Malfoy. (N/A: Nebo nasral si???)
"Neříkal si náhodou něco jako Abraxas?"
"Jo, náhodou sem něco takovýho říkal."
"Tak to sem nemohl zapomenout, takhle blbý jméno se jen tak nevidí!"
Malfoyovi se zúžily oči vztekem: " Máš něco proti mýmu jménu? A navíc nejde o jméno, ale o příjmení! To "Raddle" je asi pěkný nic, že?"
"Co's to řekl?!" Raddle už pořádně pěnil, ale zároveň se chtěl dozvědět víc, nebylo by úplně špatný, mít za zadkem někoho z významný rodiny.
"Že tvoje jméno je proti tomu mému nic!!!"
"Jak to zrovna ty můžeš vědět?"
"Kdyby Raddle něco znamenal, tak by se znal s otcem, ale otec se o nějakém Raddleovi ani nezmínil," jen co to Abraxas dořekl, Tom si uvědomil, že o své rodině vlastně fakt nic neví. Hm, to se bude ještě muset zjistit.
Chvíli se spolu ještě dohadovali, ale pak si našli společné téma, a to pomlouvání mudlů.
Takto proběhl první den v Bradavicích nejobávanějšího černokněžníka všech dob. Abraxas byl první Tomův "přítel". Tom jím nikdy nepřestal pohrdat, ale brzy pochopil, že čím víc lidí bude kolem sebe mít, tím bude silnější. A Abraxas? Ten byl rád, že má někoho, kdo ho dokáže vést. Ale jedno jim uznat musím, nebyla dívka, která by jim odolala.
Vydrželo jim to poměrně dlouho. Až do sedmého ročníku, do doby kdy se začaly dít ty divné věci, do doby než Tom naprosto propadl černé magii. Pak už bylo všechno jinak………
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tracy Tracy | Web | 14. ledna 2008 v 20:29 | Reagovat

Takže, bylo to opravdu skvělý, nejvíc se mi líbil zhasínač svíček. Doufám, že další kapča bude stejně dobrá a nebo ještě lepší.

No a úplně mimochodem, četla sis už 13 kapču k Noci. nemám tam od tebe koment.... :-)

2 Envy Envy | Web | 14. ledna 2008 v 21:43 | Reagovat

Jo ted jsem ji docetla, tak uz tam mas i koment a mimochodem co bude s tim spratelkem :)

3 Leenikk Leenikk | Web | 8. března 2008 v 14:44 | Reagovat

Jaj u tech tvych poznamek se fakt chlamu!Hlave to s tim Hitlerem!

4 Miracle Miracle | E-mail | Web | 11. března 2008 v 17:31 | Reagovat

Výýýýborný! Ten Hitler mě dostal, fakt. XD XD XD Ach jo... já všem furt říkám, že na tom Tomovi něco je. Já ho konec konců miluju i jako Voldíka. :D Ale příjde mi, že je o něm strááášně málo dobrejch povídek. Tak konečně jsem na nějakou natrefila. Moc se mi to líbí. Jen tak dál. Fakt, chválím jak jen to jde. :D

5 Zubatá Zubatá | Web | 31. ledna 2009 v 18:42 | Reagovat

teda, moravskej slang a dostal mě chechot XD

krásně napsanýý :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama