2.kapitola-"Honosný" dům Gauntů

15. ledna 2008 v 20:49 | envy&wrath |  memento mori
Tak tady máte druhou kapču a sám název napovída o čem je. Tak doufám že se bude líbit.
Pá Envy & Wrath

Tom seděl u krbu ve společenské místnosti, zíral do ohně a vzpomínal na léto, po kterém měl nastoupit do šestého ročníku (což dělal poslední dobou poměrně často). Konkrétně na jeden letní večer, na večer, kdy zemřel jeho mudlovský otec……
"Kam jdeš, Tome?" ozval se ospalý hlas na druhé straně pokoje.
Tom se na chvíli zamyslel a pak chladně odpověděl: "Za madame Smithovou, říct jí, že máme v pokoji mrtvolu!"
"Kde?" ozval se zase ten hlas, už ne tak rozespalý, ale spíš mírně vystrašený.
"Tam kde právě teď ležíš," odvětil Tom.
"Jakto?"
"Protože jestli okamžitě nezmlkneš a nezapomeneš na to, že jsem někam šel, tak tě zabiju!" odpověděl Tom a práskl za sebou dveřmi.
Jen co došel do tmavé uličky nedaleko sirotčince, vytáhl hůlku. Ještě než ji stačil zandat zpět do kapsy, stál před ním velký fialový vůz, oblíbený veřejný kouzelnický dopravní prostředek, známí jako Záchranný autobus.
Tom jednou, bylo to asi ve druhém ročníku, slyšel Lestrange a Averyho, jak na téma právě onoho Záchranného autobusu, vedou živou diskuzi. Tenkrát s nimi souhlasil, že je to spíš ostuda kouzelnického společenství, než záchranný dopravní prostředek.Ale teď, když se potřeboval dostat do Malého Visánku, se mu náramně hodil.
O dveře autobusu se opíral vyhublý mladík, který se představil jako průvodčí Theodor Silnička a pobízel Toma, aby si co nerychleji nastoupil: "No tak, hejbni sebou! Pospícháme. Nebo si myslíš, že tu na tebe budu čekat celou noc?!"
Tom chvíli překvapeně zíral, jak se vůbec opovažuje takhle s ním mluvit? Chvíli přemýšlel o tom, co mu udělá, ale pak si uvědomil, že Theodorovu pomoc opravdu potřebuje a raději ho poslechl a vylezl za ním po schodech do podivného autobusu. Ten se náhle rozjel takovou rychlostí, že Tom na chvíli ztratil rovnováhu a upadl na jednu z postelí, u které zrovna postával.
Theodor po něm hodil posměšným pohledem, protočil oči a pak se zeptal: "Tak kam to bude?"
"Potřebuju se dostat do Malého Visánku," odpověděl Tom a při tom si průvodčího neustále měřil pohledem.
Theodor křikl jeho přání k řidiči a podal mu kus papíru, o kterém mladý Raddle usoudil, že to nejspíš bude něco jako jízdenka, pak se na něj naposledy podíval a odešel do zadní části autobusu.
Tom který stále ještě seděl na poseli, na níž před chvílí upadl, vše pozoroval trochu udiveně, nedal na sobě ale nic znát. Otočil se s tím, že se bude chvíli dívat z okna, ale autobus uháněl takovou rychlostí, že všechno venku bylo úplně rozmazané. Když se otočil zpět, stál za ním opět Theodor a tvářil se pobaveně.
Tom si neodpustil otázku: "A co mudlové? Nevidí nás?"
"Mudlové?" opakoval průvodčí, "ti přece nevidí skoro nic."dodal a rozesmál se. "Tak, sme tady," pokynul po chvíli k Raddleovi a otevřel dveře. Tom z nich bez rozmýšlení vyskočil a už se ani neohlédl. Jen slyšel, jak se dveře za jeho zády zavřely a autobus byl v tu ránu pryč.
Tom se kolem sebe rozhlédl, ale po tom co ho Theodor z ostrého světla vyhodil ven do naprosté tmy, neviděl absolutně nic. Pozvedl tedy lucernu, kterou pořád pevně svíral v ruce, do výše očí. Hned nato prašnou cestu, na které stál, zalila příjemná záře světla. Několikrát se otočil kolem dokola a najednou si všiml velké uvítací cedule, na níž dopadalo světlo jeho lucerny. Stálo na ní: "Vítejte v Malém Visánku!" po tváři mu přelétl pomstychtivý úsměv. Toho mudlovského šmejda už ode dneška nikde vítat nebudou.Prvně půjdu za Rojvolem a pak až za tím šmejdem.
Tom šel pomalu, v jedné ruce držel starou svítilnu a druhou měl v kapse, ve které měl hůlku. Nebyl si zas tak jistý, kam má jít, ale pokoušel se jít podle toho, co slyšel. Mezitím přemýšlel nad tím, co dnes udělá. Ten hajzl nesmí žít, nemohl bych ani v klidu spát s představou, že tu někde pobíhá mudlovskej šmejd, kterej má být můj otec, šmejd, kterej se vykašlal na moji matku, šmejd, kterej se vykašlal na MĚ. Jak se matka mohla zamilovat do mudly?! Snad jediná omluva je to, že jsem vzhledově po něm, a proto mi leží u nohou snad celá škola. Uchechtl se při vzpomínce na ty husičky, co pokaždé málem omdlí, jen když se na ně usměje. Samozřejmě toho s Abraxasem využívali, ale teď zrovna ho to opravdu nezajímalo.
Tom Rojvol Raddle se zamiloval, a to opravdu. To vlastně kvůli ní jde zavraždit svého otce. Byla by chudák, kdyby žila s někým, jehož otec je ubohý mudla a on ho nechá jen tak pobíhat po světě. Je to zmijozelačka tělem i duší, to ona mu ukázala nejskrytější taje černé magie, ona mu pomohla zjistit vše o jeho rodině. Byl to pro Toma snad jeden z nejhezčích dnů v životě, když s Angel zjistil, že jeho předek je sám Salazar Zmijozel. Však na něj je Ang patřičně hrdá.
Toma ze slastného snění vytrhl pohled na naprosto nechutnou a neudržovanou chatrč, které by si normální člověk opravdu nevšiml. Raddleův obličej se protáhl do znechuceného úšklebku. Tak tady mají žít potomci Salazara Zmijozela?! Ještě, že matka umřela po mém narození, to i ten sirotčinec byl lepší, než tohle!!
Došel až ke dveřím do chatrče, na chvíli se zasekl pohledem na mrtvém hadovi. Hmm, hrdí Zmijozelové. Posměšně se ušklíbl a zabouchal na prkna představující dveře. Bál se, že přitom ty dveře vyletí, ale naštěstí to vydrželi. Chvíli počkal a pak vešel.
Očima přelétl celou špinavou místnost. Bylo to tu nechutné, všude se válely láhve od různého chlastu, špína, nepořádek, všude spousta pavučin. Uprostřed toho všeho seděl v křesle nějaký starší nechutný muž. Jeho zjev byl opravdu hrůzostrašný, přerostlé slepené, tmavé vlasy. A vousy na tom byly naprosto stejně. Seděl tam s hůlkou v jedné a nožem v druhé ruce. Chvíli se na Toma díval a pak naprosto opile a nemotorně postavil. "TY!" zařval na Toma. No, já no. Máš naprostou pravdu. Pomyslel si posměšně Tom. "TY!" Jo, to už si jednou říkal! Merline, co to ten blázen dělá?! Pomyslel si Tom po té, co na něj ten chlápek skočil.
No tak to zkusím po zmijozelsku. "Stůj!" zasyčel Tom hadím jazykem.
V tom momentě se ten někdo šokovaně zastavil, uklouzl a narazil do stolu. Tom se znechuceně úšklíbl, když plesnivé hrnce, které měly do té doby své místo na tomto stole spadly a rozkutálely se po místnosti.Muž naprosto šokovaně zíral na Toma neschopen slova. Hleděl Tomovi do očí a Tom zvažoval své šance a jeho kouzelnické schopnosti.
Po dlouhé chvíli se starší muž rozhodl prolomit nastalé ticho.
"Ty mluvíš hadím jazykem?"
Néé asi já na tebe mluvím svahilsky, ty ňoumo. Pomyslel si Tom, ale odpověděl prostě jen: "Ano, mluvím."
Vkročil do barabizny a přibouchl za sebou dveře.
"Kde je Rojvol?''zeptal se Tom konečně na to, proč sem přišel.
"Mrtvej, umřel přece už před lety, ne?"
Cože? Jak mrtvej? No to je ovšem v háji. Hmm. Raddle se zamračil. A tohle je jako kdo?
"A ty jsi kdo?" zopakoval svoji myšlenku Tom nahlas.
"Přece Morfin, ne?"
Morfin, Morfin jo to je přece strýc. Tak to je dost nechutný. To kdyby někdo viděl. Fuj.
"Rojvolův syn?" "Jasně že jeho syn, to přece…" odmlčel se a v nastálém tichu se pozorně zadíval na Toma, aby na něj lépe viděl, tak si špinavou rukou na které se vyjímal černý lesklý prsten, odhrnul vlasy z obličeje.
Páni, vždyť ten prsten musí stát víc, než všechno, co kdy měl dohromady. Proč ho teda… Merline, to je Zmijozelův prsten! A já se mám jako koukat jak ho tady ten zašpiní a po smrti mu ho někdo ukradne? No to ne, je to mé dědictví! Ten prsten musím mít. Co musím, on mi patří!!
"Já myslel, že jsi ten mudla," zašeptal Morfin a tím vytrhl Toma z přemýšlení, "zatraceně se mu podobáš."
Mudla! Tak já se podobám nějakýmu mudlovi! Já mu dám takovýho mudlu!!
"Jakému mudlovi?" vyštěkl Tom nepříčetně.
"Tomu, co se do něj zakoukala moje sestřička, tomu co bydlí v tom velkým domě na protější straně údolí," začal Morfin a odplivl si.
No aspoň v něčem je strýc normální, ale počkat on mluví určitě o otci nebo ne? Pokud ano, tak vím, kde bydlí. Pro začátek dobrý. Zamyslel se Raddle mladší.
"Vypadáš přesně jako von. Jako Raddle. Ten už je, ale starší, no ne? Starší než ty, když vo tom teď přemejšlím…"
Morfin se náhle začal motat a křečovitě se chytil stolu. Tom nad tím v duchu protočil oči v sloup. Pomóóc, ten chlápek je fakt hotovej!!!
"Von se totiž vrátil, chápeš?" zakrákal pitomě.
To zní zajímavě, že bych o tom podělaným mudlovi něco málo zjistil? No, i když jestli z tohohle něco vytáhnu. Vypadá, že ho fakt nesnáší. No a měl bych dvě mouchy jednou ranou. Jo to by bylo hodně dobrý. Tak do toho.
"Raddle se vrátil?" zeptal se zaujatě a postoupil krok blíž.
"Jo pustil ji k vodě, a dobře ji tak, když se provdala za špínu!" zasyčel Tomův strýc a zas si odpliv.
Tom se na ten kemr znechuceně podíval a rychle stočil pohled zpět ke strýci.
"A ještě ke všemu nás okradla, než s ním utekla! Kde je ten medailonek, no? Kde je Zmijozelův medailonek?"
Hm, tak matka zdrhla se Zmijozelovým medailonkem jo. Tak to by mě zajímalo, kam ho dala. Merline, někde, někde a já nevím kde je Zmijozelův medailon. Můj medailon! Musím ho najít! Musím!
"Zneuctila nás, tak je to, coura jedna mrňavá! A ty jsi kdo, že mi sem vtrhneš a na všechno se vyptáváš? Už je dávno po všem, ne? Je po všem…" rozzuřil se Morfin a odvrátil od Toma oči, v ten moment se znovu opilecky zapotácel.
Toho využil Tom a vykročil kupředu, vytáhl hůlku a pronesl neverbální kouzlo. Morfin se skácel k zemi, bohužel si ale nevybral moc dobré místo na přistání, takže to nepřežilo několik lahví a jeden plesnivej hrnec.
Tom se bezděky zasmál, jelikož pohled na umolousaného strýce, který je svou zadnicí zapříčenv obrovském hrnci, byl opravdu vtipnej. Jo tak tohle bylo opravdu hodně primitivní, nic moc kouzelník to nejspíš není, no to bych možná nebyl ani já, kdybych toho vypil tolik co on. S úšklebkem se rozhlédl po lahvích kolem a nepatrně zavrtěl hlavou. Přešel k strýci a rychlým pohybem mu vytáhl hůlku z ruky. Nechtělo se mu moc dívat na slintajícího Tarzana, proto vzal svoji lucernu a rychle přešel ke dveřím.
Věděl, že poblíž tohoto obydlí se určitě žádná nepatřičná osoba potulovat nebude a proto bezstarostným až téměř veselým krokem vyšel z chatrče směrem k východu z lesa. Představoval si na ruce krásný zmijozelův prsten, který stále ještě byl na ruce jeho strýce, ale moc dlouho tam nepobude. Už se nemohl dočkat, až si ho nasadí. S takovými myšlenkami vyšel z lesa a rozhlédl se po údolí zalitém měsíčním světlem a na jeho konci se rozkládalo rozlehlé stavení. Dům Raddleů. Dům Tomova otce. Dům, jehož zdi si pamatují první vraždu Toma Rojvoje Raddlea.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | 16. ledna 2008 v 7:35 | Reagovat

Ha konecne :). Jak se ti libi lay?

2 Tracy Tracy | Web | 16. ledna 2008 v 18:19 | Reagovat

Je to naprosto dokonálý, líbí se mi to čím dál víc. Kdy bude další?

3 Envy Envy | 16. ledna 2008 v 22:35 | Reagovat

ptej se Wrath ta to ma vsecko ulozeny

4 wrath wrath | 17. ledna 2008 v 22:10 | Reagovat

nj nj, se snazim, ale chce to jeste drobny upravy :-)

5 Leenikk Leenikk | Web | 8. března 2008 v 14:43 | Reagovat

No to teda cucim, jak jsi(jste) to dobre napsaly!Prece jenom je to podle knizky, ale je to super!uz se tesim na dalsi a na tu Angelu!

6 Zubatá Zubatá | Web | 31. ledna 2009 v 18:59 | Reagovat

našla jsem drobný chybky, ale jinak famozníí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama