2.kapitola-První školní den-Tracy

11. února 2008 v 17:51 | Tracy |  Drop of hate
Další kapitolka, víc to myslím nepotřebuje....

První školní den, jak ho vidím já(Terka :-))
"Tak tuhle cestu si rozhodně za rámeček nedám, něco tak
hrozného jsem v životě nezažila, nemám pomačkaný
oblečení?"Strachovala jsem se. Chtěla jsem vypadat co nejlépe,
šla jsem přece do kostela, tam bych neměla vypadat jak nějaký
pomačkaný individum. Navíc tam bude spousta lidí, které znám,
profesoři, kamarádi.
"Vypadáš skvěle."Konstatoval Sirius a přeměřoval si mě
pohledem. Trošku jsem znejistila a začala jsem si upravovat vlasy, to
dělám, když jsem opravdu nervózní. Otočila jsem se na Remuse s
otázkou ve tváři, ten jakoby to věděl řekl:
"Samozřejmě, že ti to sluší."Usmál se, to mi dodalo odvahu,
musela jsem se ale ještě vypořádat s jedním problémem, ten byli
oni.
"Musíte být zase neviditelní, jinak by si vás mohl někdo
všimnout a to by vyvolávalo nepatřičné řeči."Než jsem to
stačila doříct, už jsem nikoho neviděla. "Můžem jít,
stoupneme si někam do rohu a hlavně do nikoho nevražte nebo tak."
"Už skončila tvoje přednáška?"Utrhl se na mě James. To jsem
usoudila podle hlasu.
"Jamesi, já jen nechci, abyste měli problém."Odsekla jsem a
rozběhla jsem se směrem ke katedrále.
"Terko, Térkó.... nazdár, tak co prázdniny a dopsalas tu
kapitolku, povídej, přeháněj, no." Pobízela mě Máří.
"Ahój, prázdniny byly super, kapitolku jsem nedopsala a musím ti
říct jednu novinku, ta tě posadí na zadek uvidíš, nebo
neuvidíš." Dodala jsem a rozchechtala jsem se, uslyšela jsem i
jiné hlasy, tak jsem potichu sykla: "Ticho, vy tady přece nejste."
"Kdo tady není."Ptala se Máří.
"Hele , to je ta tvoje slavná kamarádka, moc jí to sluší,
hlavně se mi líbí její ohoz." Uslyšela jsem někde za sebou.
Švihla jsem rukou, jako bych odháněla mouchu. Moje ruka neminula cíl.
"Au, za co mě biješ?"sykl opět ten hlas patřící Siriusi
Blackovi.
"Právě kvůli tomuhle, už drž hubu sakra."Začala jsem být
značně nepříjemná.
"To jsem nebyl já."Utrhl se ublíženě Sirius.
"Jamesi."Pípla jsem jen tak do vzduchu.
"Já to nebyl, přemýšlej je tu Lily..."Odtušil, toužila jsem
vidět jeho obličej při tom, když to říká.
"To jsem byl já kočičko." Protáhl ledově Malfoy.
"Že mě to nenapadlo dřív, samozřejmě komu jinému by se líbila
ta barva, a zároveň by polichotil holce."Plácla jsem se do čela.
"Jen tak mimochodem, po sto padesáté páté ti říkám, že nejsem
ŽÁDNÁ tvoje kočička jasný!"
"Co to tady tak smrdí?"Mávala si Máří rukou před obličejem,
"Tys měla hrachovou kaši nebo čočku, téda, to je ale pořádnej
smrad!"
"To jsem nebyla já."Ohradila jsem se.
"No a kdo teda svatej Dindy?"
"To on, Petr."Ukázala jsem někam za sebe, kde ale vůbec
nikdo(nikdo viditelný) nestál.
"Svatej Petr, ty máš halušky co? Téda holka, křesťanka a takhle to házet na svatý!"
"Ne, žes to byl ty Petře."Otočila jsem se do zadu a čekala jsem
na odpověd. Té jsem se ale nedočkala, tak řekl někdo jiný, kým
podle mého mohl být James:
"Jo to teda byl Petr, ten smrad znám."
"Ten malej poskok smrdí víc, než všechny lektvary na
světě."Protáhl Snape.
"Toho si opravdu nikdo nevšim Srabusku. A buďte už všichni
zticha." Křikla jsem na ně. Nejhorší na tom bylo, že pár
studentů zůstalo venku a ti teď jen nevěřícně přihlíželi.
Čumilové, nemůžou jít vopruzovat někam jinam, zrovna teď na ně
nemám náladu
.
"Cink, cink"ozvalo z katedrály.
"Ach jo, už to začíná."povzdechla jsem si.
"Co to bylo."Ptala se otřeseně.
"To ti vysvětlím potom, teď jdu na mši, a vy,"otočila jsem se
za sebe,"vy jdete se mnou."
"Tos uhodla."Zaslechla jsem skřípavý hlas.
"Jo to jsem uhodla, ty jdeš taky Bellatrix, ať chceš, nebo né."
"A co mi uděláš, když nepůjdu, můžu tě na místě proměnit
v....co já vím, může to být cokoli!"
"Fajn, dělej si, co chceš, ale myslím, že vy všichni se tady
vyznáte asi tolik co já v Krásnohůlkách, navíc tobě ještě
přece NENÍ sedmnáct."Po mé promluvě už jsem jen zaslechla
nějaké "Tss"a bylo ticho.
"Srabus, Petr, Bella, Krásnohůlky........holka s tebe se přes
prázdniny stal magor, pošleme tě za Šťastníkem do Černovic!"
zatřepala hlavou Máří, ale když jsem si všimla jejího výrazu a
vzpomněla si, jak dopadl každý první školní den, co jsme spolu
zažily jsem se zastavila
"Ty mě na tu mši nenecháš jít, co?"Řekla jsem vážně, ale
na mé tváři se rozhostil široký úsměv. "Zajdeme do kavárny,
tam ti to všechno vysvětlím."
"My jdeme taky?"Zeptal se překvapeně někdo za mnou.
"Jo, zvu vás, všechny,"Usmála jsem se. "Jo a za rohem se zase
můžete odčarovat."
Jakmile jsme se ujistili, že nás nikdo neuvidí, začali se jeden po
druhém objevovat. Když viděla poberty a Lily, usmála se a řekla
cosi ve smyslu, že aspoň nebude nuda. Nebelvírským se ale nelíbilo
to, co měla Máří na sobě. Měla jedovatě zelené šaty, vlasy
volně spadající kolem obličeje, zdobené stužkou, samozřejmě
opět zelené barvy. Obuty měla zelené boty na vysokém podpatku se
stříbrnou stuhou ovázanou kolem nohou.
Když ale přišla řada na Bellatrix, její úsměv se pomalu
stupňoval, potom Snape, usmívala se na celé kolo. Nakonec se objevil
i poslední a Máří se šťastně rozářili oči. Zjevně si s
Luciuskem padli do oka. Najednou jí po tváři přejel stín.
"Vy na sobě máte ty naprosto nemožné školní
uniformy,"nečekala na odpověď a mlela dál,"takhle je tady
přece nemůžeme nechat chodit."Řekla a vytáhla kreditu.
"Takže mé pozvání na kafe je pasé...."Sklonila jsem hlavu.
"Klid, nakoupíme a po škole půjdem na kafe. Lidi by se jich takhle
lekli."
"No a kam půjdem ty hadry koupit? Navrhuji DolceaGabana, nebo
Nugget."Vášnivě jsme s Máří debatovaly kam půjdeme, takže si
ani jedna z nás nevšimla, vyjevené tváře našich kouzelných
přátel. Musely jsme jim podrobně vysvětlit, jak se nakupuje po
mudlovsku a že i tady jsou dobré obchody, hlavně ty značkové !
,,Já žádný mudlovský hadry nosit nebudu!" začala protestovat
Bella, ale Maří se na ni jen přísně podívala, našpulila rty a
odvětila: ,,Bohužel drahá jsi v mudlovském světě, takže ti nic
jinýho nezbývá, já si tu totiž nenechám dělat tebou ostudu a
buď ráda, že mám tu dobrou vůli a chci ti něco koupit!" Na to
Bella už už otvírala pusu, Ale M se na ni významě podívla, tak
rači zmlkla.
S Mářinou zlatou kreditkou jsme nakoupili spoustu nového
oblečení pro kluky a pro Lil a Bellu. Na sebe jsme samozřejmě taky
nezapomněli.
Máří, která samozřejmě po prázdninách znala všechny trendy se
pořádně rozjela. Takže nakonec tu stála Bella, kterou Máří
natatáhla i přes její značné protesty a brblání o mudlovských
šmejdech do úplých černých kalhot, stříbrných bot na hóódně
vysokým podpatku a sametové stříbrné košile s krátkými
balónovými rukávy a přepásala to černý tlustým páskem se
stříbrnou sponou, ještě ji kolem krku pověsila perly a do vlasů
jí dala stříbrnou čelenku. Lilly měla smaragdově zelené tílko s
velkým výstřihem ve kterém se vyjímal krásný zelený
náhrdelník s červenou kapičkou a krátkou riflovou sukni (Máří
rozhodně nebrala ohled na její protesty a lítostive pohledy a
Jamesův šťastný) a zelené žabky, do ohnivých vlasů jí dala
sponku s velkou smaragdovou květinou. Výběr pro kluky byl přec
jenom těžší, protože se fakt víc zajímáme o ženskou módu ne o
pánskou, ale nakonec se jí povedlo vybrat pro Luciuse zelenou
kostkovanou košili s krátkým rukávem, kterou zastrčila do
béžových kra'tasů s černým D&G páskem a černo-zelené tenisky
(A Máří se fakt vůbec netajila tím čuměním na jeho zadek). Pro
Jamese modré tričko s obrovským quiksilver potiskem a rifle stejné
značky k tomu sk8 boty a modro-zelenou kšiltku (ale néé s rovným
kšiltem). Removi dala černé triko s límečkem a bílým potiskem
přes celá záda a béžový látkový kalhoty s černýma teniskama,
Siri měl černé tílko přes které měl rozeplou kostkovanou
béžovo-bílo-černou košili, tmavý rifle a bílý tenisky s
černými pruhy. Severus byl naprosto nepříčetnej, když mu chtěla
dát jinou barvu než černou, takže mu nakonec dala černé látkové
kalhoty a černé triko s šedými pruhy a černé tenisky a na Petra
už myslím, že se úplně vybodla, takže chudák Petr skončil s
volnýma sk8 riflema, velkým červeným trikem přes které měl
přehozenou oranžovou kostkovanou košili a sk8 boty. Nakonec tu teda
byla tlupa různě oblečených lidí a každý si nesl spoustu
obrovských tašek, ale to by nebyla Máří, aby si nevzpoměla na
správnou etiketu, takže nakonec kluci nesli o další tucty tašek
víc a holky si šli v klídku bez zátěže.
Čas rychle ubíhal a už se blížila chvíle, kdy bychom se měli
vrátit zpět ke katedrále, abychom neměli nějaké trable. Trvalo mi
delší dobu, než jsem je všechny přesvědčila. Vždyť jim už
mářa řekla, že se sem vrátíme, tak co blbnou!
Stihli jsme to tak
tak, zrovna většina lidí vycházela z katedrály.
"Ahojte holky."Usmál se na nás náš třídní profesor. "Za
hodinku ve třídě, ale radši tam buďte dřív, čím dřív
začneme, tím dřív skončíme."
"Jasně, už valíme do školy."Přitakala Máří s ironickým
ušklebkem ve tváři. "Jít do školy, co bych si mohla přát
víc!"
"Hele možná bychom měli co nejdřív zmizet, abychom nemuseli
odpovídat na nějaký blbý otázky."Navrhla jsem. Všichni jen
kývali hlavou.
Šli jsme směrem k Mendlovu náměstí, protože jsme doufali, že
většina lidí pojede z České. Měli jsme pravdu. Nakonec jsme měli
autobus jen sami pro sebe. Chudák řidič, málem ho z nás kleplo,
když přijížděl stálo na zastávce 10 lidí. Nastoupili pouze dva
lidé, já a Máří, ale na zastávce nikdo nezůstal. Určitě nás
slyšel jak si povídáme, protože nikdo z nás si nevzpomněl na
ševelisimo. Chudák, měl smůlu, že narazil zrovna na nás. Stihli
jsme toho probrat dost, Máří dostala naprosto úžasný nápad.
Nabídla mi, že vezme pár lidí k sobě.Samozřejmě jsem už předem věděla, jak to skončí, podle toho, jak celé dopoledne koukala, podotýkám dost nestydatě, na Luciuse. Myslela si určitě, že nade mnou vyhrála, já jsem ale ráda, že jsem se těch zelenejch žabáků zbavila.
"No a jak vypadá tvůj dům?"Chtěl vědět Lucius,
pravděpodobně, aby to nebyla nějaká chatrč. Když mu však Máří
popsala jejich dům zdál se Malfoy mnohem spokojenější, Bella se
Srabusem jakbysmet.
"No a jak s těma ostatníma?"Ptala jsem se. Maří mi řekla, že
ona si vezme 'zmiozeláky' a já, že si můžu nechat
'nebelvíráky'. Nakonec jsem souhlasila. Ovšem představa, že
budu muset živit Petigriewa nebyla zrovna příjemná.
"Už jsme tady."Konstatovala Máří. Všichni jsme vylezli van z
autobusu bez ujmy na zdraví až na Péťu, ten sebou stačil
švihnout. Asi si přišlápl ocásek! Napadlo mě a v duchu jsem se
svým nápadům musela smát.
Uvítací ceremoniál nebyl tak nudný jako normálně. Sirius a James,
samozřejmě neviditelní obcházeli kolem dokola a tahali holky za
vlasy. Klukům zas funěli za krk. S Máří jsme se mohly smíchem
potrhat. Zasloužily jsme si proto hodně významných pohledů od pana
profesora. Ten nás ve třídě až k omrzení nudil různými naprosto
banálními věcmi. Ve třídě panoval hluk, ale zase ne tak velký.
My s Máří jsme dostávaly akutní záchvaty smíchu. Naši
spolužáci na nás koukali jak kdybychom spadly z Marsu.
Když nás náš profesor konečně pustil, bylo něco kolem
dvanácté. Napsala jsem zprávu mamči, ať na mě nečeká a vydala
jsem se se svými kamarády znovu do města.
"Tak jdeme do té kavárny, přece vás zvu."Usmála jsem se na
všechny okolo, vlastně od příchodu do školy jsem nedělala nic
jiného, než že jsem se smála. . "Jsme tady všichni?"
"Ne není tady Péťa."Zarazil se Remus. To je takový poleno, teď
abychom ho šli hledat. Měla jsem zase chuť ho zabít, ale nešlo to,
protože s námi opravdu nebyl. Jen Bella se celou dobu pochechtávala
a culila.
"Nevíš o tom něco Bello?"Zajímalo mě, mé podezření se stalo
správným. Bella se smála na celé kolo a snažila se za sebe
vysoukat odpověď. Nikdo jí však nerozuměl.
"No, vy jste říkali, že ho tady nechcete, prděl jak valach,
nebyla s ním sranda, tak jsem ho poslala zpátky, stejně byl jen na
obtíž."
"Ty ale přece nemůžeš kouzlit a.......a.... a, jak to že víš
jak se dostat zpátky. Jak ses to dověděla?"Valila jsem oči. Bella
zahuhlala cosi ve smyslu, že se jí nikdo neptal a že tady jí z
ministerstva dopis přijít nemůže.
"Fajn, aspoň jsme se ho zbavili."Sirius rozhodně neskrýval svůj
názor.
"Já bych spíš řekla, že je fajn, že Bella ví, jak vás dostat
zpět."Všichni se na mě zaraženě podívali. Měla jsem chuť jim
říct, co čumíte jak paštika z vitríny, konečně můžete jet
domů.... Nikdo z nich však očividně radost neměl, spíš na mě
dělali psí oči. Dokonce ani Lily neměla radost, to mě zaskočilo a
rychle jsem dodala: "Samozřejmě pokud chcete, je to jen váš
problém, že nebudete chodit do školy."
"Máš pravdu je."Souhlasil Remus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama