5.kapitola-Nezvaný host

5. února 2008 v 19:48 | envy&wrath |  memento mori
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych sem dala novou kapču. Tak snad se bude líbit...
wrath

Oba sebou polekaně škubly a podívali se ke dveřím.
Když Raddle uviděl brýlatou postavu v nebelvírském stejnokroji, zhnuseně si odfrknul. "Co tady sakra děláš, Pottere?!" řekl vražedným tónem.
"No, hlídám, aby takový vlezprdelky jako jsi ty, neporušovaly školní řád,"
"Dej si pohov Pottere a vodprejskni!" vložila se do jejich, poněkud živější konverzace Angie.
(N/A: Bacha Angie, všechny bublinky už skoro vyprchali J)
"Ale no tak Snaelyová, přece bys mě odtud takhle nevyhodila?!"ušklíbl se Potter.
"Eště slovo Pottere a…"
"Copak mi uděláš Raddle?" skočil mu do řeči Potter, "uvědom si, že teď jsem v přesile já."
To už se ale Tom neudržel a snažil se vytáhnout z kapsy od kalhot, které ležely na zemi nedaleko od něho, hůlku.
"Přece si nemyslíš, že bych tě nechal jen tak si vytáhnout hůlku? Jak sem říkal, jsem v přesile a to mi vyhovuje," ušklíbl se znovu Potter.
"Seš obyčejnej srab, nic víc!" zařval Tom.
Zatímco se ti dva znovu dohadovali, ani jeden z nich si nevšiml, že Angel zatím našla svou hůlku. Takže než stačil Potter cokoliv dalšího říct, válel se v koutě na opačné straně koupelny.
Tom toho využil a konečně z kapsy vytáhl hůlku. Vylezl z vody a jedním mávnutím ruky si uvázal okolo pasu ručník.
"Chtěl bys mi ještě něco říct, Pottere?" řekl posměšně, když stál nad Potterem, který se pořád válel v koutě.
"Máš štěstí, nic víc," vykoktal Potter a pomalu se zvedal.
Tom ho s úsměvem pozoroval a nechal ho, aby se zvednul. Když už byl skoro na nohách, zařval: "IMPEDIMENTA!"
Potter skončil opět na stejném místě a z nosu se mu hrnul proud krve. Tiše zaúpěl a snažil se znovu vyhrabat na nohy.
Raddle se otočil a svižným krokem si to namířil zpět k Angie. Pochyboval o tom, že by se Potter odvážil poslat mu nějakou kletbu do zad. A měl pravdu, Potter už na nic takového neměl sílu. Jen se pomalu odšoural ke dveřím, zamumlal něco, co znělo jako: "Ještě jsem s tebou neskončil!" a zmizel jim z dohledu.
Raddle jeho směrem zavolal: "Uvidíme kdo z koho!" naklonil se k Ang, která byla lokty opřená o okraj bazénu, líbnul ji do vlasů a pošeptal jí do ucha: "Díky, zachránila's mi zadek."
"Já vím, jsem prostě úžasná," usmála se Angel, "navíc tvýho zadku by byla věčná škoda," dodala s ještě zářivějším úsměvem.
"Měli bychom jít," řekl Tom po chvíli a oplatil jí její úsměv, "Chtěla's mi přece ukázat tu chodbu ve sklepení."
"Už je pozdě. Navíc zítra budeme mít spoustu času a taky víc soukromí. Řekla bych totiž, že většina studentů si zítřejší návštěvu Prasinek nenechá ujít."
"Stejně bychom měli jít, bůhví kam šel Potter zase bonzovat."
"Nechceš mi tím snad naznačit, že máš strach?" zeptala se Angie s výrazem naprostého překvapení.
"Samozřejmě že ne. Vypadám snad na to?" odpověděl trochu podrážděně Tom a začal se soukat do kalhot.
Ang okamžitě poznala, že mu Potter naprosto zkazil náladu, a tak řekla: "Přijdu za tebou do společenské místnosti."
Tom si přehodil okolo krku kravatu, hodil po Angel nucený úsměv a odešel.
Ang si povzdechla a sesula se zpět do vody. Chvíli zírala na vitráž s mořskou pannou, ale nakonec zaklonila hlavu a nechala své myšlenky volně plynout.
Někdy si říkám, že by bylo lepší být v Nebelvíru. Ti neznají nic, jako přetvařovaní, když jsou nešťastní, dají to najevo, když jsou šťastní, dají to najevo, když je jim něco líto, dají to najevo, dávají najevo všechny své city. Lásku, radost, lítost, vztek nic z toho jim není cizí, kdežto Zmijozel… Jediné, co člověk na sobě může dát znát, aby přežil je pohrdání. Každý si myslí, že Zmijozeláci jsou lidi bez citu, prolezlí zlem a černou magií do morku kostí, ale nikdo z nich doopravdy neví, co je černá magie, nikdo neví, co je zlo. Nikdo z nich ani v nejmenším netuší, že to všechno je jen přetvářka, že pod tou maskou schováváme city, že se nám třeba protiví to, co děláme a říkáme. Ano ubližujeme ostatním, ale ubližujeme i sami sobě. Bože, tomu říkám život!
Angel krátce ponořila hlavu pod vodu, chtěla na všechno zapomenout. Pak si shrnula vlasy z čela, pomalu vylezla a omotala kolem sebe velkou zelenou osušku. Posbírala všechny svoje věci a začala se oblékat.
***
Tom doslova proběhl sklepením až do společenské místnosti. Chtěl se stejně nepozorovaně vplížit až do své ložnice, když v tu ho zastavil známý hlas.
"Hej, Tome, zrovna jsem tě hledal!"
Abraxas seděl v křesle u krbu a vedle něj, v dost těsné blízkosti, nějaké dvě dívky. Jen co se Raddle otočil jejich směrem, zasněně se na něj podívaly. Malfoy nad tím jen protočil oči a dál věnoval svou pozornost Tomovi.
"Vážně? Moc to tak nevypadá," ušklíbl se Tom.
"No jo, teda vlastně tě hledal Křiklan a tahle kráska. Jak že se jmenuješ?" Abraxas se na chvíli odmlčel, bylo na něm vidět, že nejspíš přemýšlí, "Ááá! Lisy, že? Lisy říkala, že ses někam vypařil s Angie. Tak jsem tě chtěl jít hledat, ten starouš Křik totiž říkal, něco o tom, že je to důležitý… No, ale nějak jsem se tady zapomněl."
Lisy (nebo jak se doopravdy jmenovala) a ta druhá dívka se jen připitoměle culily. Tom si nad tím v duchu povzdechl, ale rozhodl se, že to raději přejde.
"To vidím… Za Křiklanem zajdu později, stejně jsem od něj něco potřeboval," řekl a vzpomněl si na Angel. Pak i přes Abraxasovy námitky seběhl po schodech do ložnice.
***
Když došla Angel do společenky, nikdo už tam nebyl. Jen oheň v krbu tiše praskal a ostrým světlem ozařoval jinak potemnělou místnost.
Ang se několikrát rozhlédla kolem sebe. Snad doufala, že někde uvidí vysokou štíhlou mužskou postavu. Měli se tu přeci s Tomem sejít nebo ne?
"Fajn, Tome, jak chceš. Já se tě doprošovat nebudu," řekla tlumeným hlasem do ticha a rázným krokem zamířila k dívčím ložnicím.
Následujícího dne vstala Angel brzy ráno. Bylo jen něco kolem šesté. Nahmatala pod polštářem kus pergamenu, vytáhla ho a strčila do kapsy.
Společenská místnost byla stejně vylidněná jako včera večer. Jediný zvuk, který se rozléhal okolím, bylo klapání Angeliných bot o kamennou podlahu. Ten však ustal hned, jak Angel společenku opustila.
An vyšla do chladné sklepní chodby. Už včera večer se rozhodla, že ji raději prozkoumá sama. Nevěděla, jestli to co se včera mezi ní a Tomem stalo, by se dalo nazvat hádkou, ale rozhodně to nebylo nic příjemného.
Vytáhla z kapsy pergamen, namířila na něj hůlkou a významně pronesla: "Facta probant homines"
Na plánku se začaly objevovat ony známé ornamenty, květiny a bazilišek. Ang přeběhl po tváři letmý úsměv. Zahleděla se do pokresleného pergamenu a zamířila do tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arriel Arriel | Web | 11. února 2008 v 15:34 | Reagovat

Jéééééééééé :-) fakt krásní,těším se na pokráčko :-)

2 Leenikk Leenikk | Web | 8. března 2008 v 15:20 | Reagovat

Hned jdu na další!je to strašně napínavé!!!!

3 Zubatá Zubatá | Web | 31. ledna 2009 v 19:14 | Reagovat

krásný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama